EKO8) Dramatizace v environmentálním vzdělávání

Divadlo nebylo vždy jen kulturním zážitkem. Podobně jako dokumentární film má i ono velký edukativní potenciál. Tedy pokud víme, jak na to. Tento článek se zaměřuje nejen na příklady environmentálních divadelních představení, ale zejména na osvědčené jednoduché tipy, jak i náročné téma mohou děti pochopit s pomocí dramatizace.

Všichni jsme skvělí herci

Když jsem na 1. stupni ZŠ co by žák začal chodit do dramatického kroužku, objevil jsem úžasný svět, který nabízí prostor realizovat svoji bohatou dětskou představivost. Příležitost překonat stud. A mnohokrát se na zkouškách zasmát (vlastní) chybě, což při běžných vyučovacích hodinách tehdy bylo nepřípustné. Na rozdíl od sportovních kroužků, pokud nepočítáme šachy, v dramaťáku mohou zažít úspěch jak děti s atletickou postavou, tak tzv. piknici. V jediném představení se mohou uplatnit stejně dobře mladší i starší, nízcí i vysocí, hyperaktivní cholerici i lenochodí flegmatici.

Předpokládejme, že však netoužíte založit rovnou kroužek a výhod dramatizace chcete využít jen tu tam ve svém vzdělávání. Přeskočíme tedy potřebné schopnosti divadelního manažera a zaměříme se přímo na některé detaily samotného představení, které pokud provedete správně, můžete se těšit nejen ze stádové ovace, ale i z pochopení probírané látky vaším žákovským publikem.

Rekvizity

Pokud připravujete jen narychlo malé divadlo ve stylu seriálu Partička, potřebujete na výrobu nenáročné rekvizity. I odpadní anebo nepotřebný materiál se může stát působivou rekvizitou: oblíbené jsou šaty ze záclon, voda z modré látky a cokoliv z kartonu. Snížíme tak divadelní rozpočet a dáme prostor upcyklaci i minimalismu, které hrají v environmentálních představeních vedlejší – ale důležitou – roli.

V každém případě dejte dětem prostor, ať se na tvorbě rekvizit mohou podílet. Snáze získají vztah k nim i k celému příběhu. Snáz se pak také mohou vžít do své divadelní role. Ti nejmladší mohou například vymalovat obrysy zvířátek. Máte-li k dispozici kvetoucí rostliny, zvažte jejich barviva namísto pastelek. Máte-li možnost zatemnění, nebojte se monochromatičnosti stínového divadla, neboť bohatá představivost mladších diváků jim zajistí barvitý prožitek.

Než se pustíte do hereckých výkonů

Před začátkem představení je vhodné žáky tzv. vybít. Chcete-li pozornost publika, zařaďte mu před divadlo mentálně nenáročnou pohybovou aktivitu. Žáci pak uvítají řízený odpočinek ve formě vzdělávacího představení.

Na začátek představení se ukloňte a zařaďte doslova dramatickou pauzu. Nic nenapne publikum více, než tiché postavy na jevišti čekající na utichnutí úvodního potlesku. Záznamy nejslavnějších řečníků jsou toho důkazem. Délku pauzy přizpůsobte zejména věkové kategorii publika.

Pokud je někdo z herců nervózní, zvolte si našeptávače. Může to být dokonce někdo ze zkušenějších (právě hrajících) herců. Herecké talenty můžete nechat trochu improvizovat. Stačí, aby znali hranice improvizace, hlavně na co jejich daný výstup navazuje a komu pak mají předat řeč. Možnost improvizace může být pro některé herce přitažlivá forma svobody, ba dokonce podmínkou v představení účinkovat. Navíc tak mohou samovolně vznikat vylepšení původního scénáře a nevšední provedení stále té samé hry.

Důležitou podporou barvitosti představení jsou hudební prvky. Nemusíte hledat epické znělky z internetu, stačí jednoduché hudební nástroje, třeba i vlastní výroby. Jaký zvuk nezvládnete pomocí těchto nástrojů, zkoušejte nahradit svými ústy, publikum tak snadno pobavíte. S citoslovci proto nešetřete už při psaní scénáře, méně zkušeným hercům připomenou, aby svou řeč jen monotónně neodříkali. Pokud k hudbě přidáte tanec, vyzkoušejte kombinaci stylů, osvědčila se například kombinace baletu se street dance.

Vtáhněte publikum do hry

Způsobů, jak zapojit diváky, jste možná už zažili spoustu. Starším divákům můžete dát i příležitost (třeba hlasováním) se v určité fázi představení rozhodnout, jak se bude děj dále vyvíjet. Buďto ovlivní jen zápletku nebo i její rozuzlení, tedy jak představení dopadne.

Oblíbené je pozvání jednoho či vícero diváků na jeviště, aby se mohli účastnit hry. Opět zde platí, že host z publika nemusí mít jen dekorativní funkci. Svou čistě improvizační rolí může zasáhnout do děje natolik, že zásadně ovlivní následující průběh děje. Je nezbytné mu vymezit prostorové hranice, abyste za chvíli hosta nehledali v zákulisí. Pokud bude potřeba hosta vrátit na dějovou linii nebo mu napovědět, jeho výstup herci usměrní záplavou otázek, na které budou vyžadovat odpovědi.

Vedle proniknutí herců či rekvizit do hlediště (a naopak) je v komornějších podmínkách třídy i možnost ochutnávky. Jak báječný závěr pohádky o perníkové chaloupce může být, když se nejen Jeníček s Mařenkou zachrání, ale společně s nimi si pak můžeme na chaloupce pochutnat?

Zapojení chuťových pohárků využívám i v minidivadle O přátelství bylin s půdou, jehož scénář je inspirován videopřednáškou Ing. Záhory z Bioinstitutu Olomouc. Žáci prvního stupně snadno pochopí relativně náročný proces investice cukrů rostliny do půdy, když se mohou po vysvětlení procesu vlastními slovy posilnit jednou kostkou cukru (následuje pohybová aktivita, při které cukr spálíme).

Podobně jednoduše lze představit mnoho dalších přírodních procesů. Například takový běžný život stromu z lesa. Nebo v představení o mikorhize „Jak stromy vychází s houbami“ si diváci dokonce ochutnají houby a části či plody stromů. V praxi nemusí být přítomno ani publikum, stačí, že žáci v roli skrze dramatizaci prožijí nějaký přírodní proces a tím si jej snadno a dobře zapamatují. Zde se už dostáváme k pohybovým hrám (např. soutěžní hra na bylinky a škůdce), při kterých je po celou dobu zapojena celá třída, ale o těch někdy příště.

S praktikováním divadla se pojí řada otázek. A kde jsou otázky, tam jsou i obavy, které vyžadují mnoho odvahy. Ve vzdělávacích programech vždy věnuji čas i tématu dramatizace, aby jeho příprava nebyla spojena se stresem či strachem. Zaměřujeme se na drobné (ale důležité) signály dětí při jeho přípravě a divadlo si často i zahrajeme.