EKO2) Úspěšná příprava a realizace ekovzdělávacích aktivit

Důvod začleňování tzv. ekoaktivit je zřejmý – bez vztahu k přírodě ji nebudeme chránit a její devastace přispěje k likvidaci nás samých. Námětů na ekoaktivity, které přímo či nepřímo posilují kladný vztah k přírodě, je v dnešní době k dostání mnoho. Pokud však tyto aktivity začleňujete do praxe, obvykle navíc řešíte otázky, jak je připravíte ve vašich podmínkách a jak motivujete skupinu dětí, kterou vzděláváte. Odpovědi na nejčastější z těchto otázek naleznete v tomto článku.

Evokace

S dětmi si ujasněme zdánlivě totožné pojmy. Například uvědomují si děti, jaký je rozdíl mezi přírodou, krajinou a životním prostředím? Ujasněte si také klíčové pojmy tématu. To, co dospělému připadá samozřejmé či notoricky známé, může být pro některé děti novým pojmem. Zároveň to může být příležitostí pro úvodní aktivitu – předskokana hlavní aktivity. Stejně tak je tomu při vzdělávání oblíbenou metodou E-U-R (Evokace-Uvědomění-Reflexe). Na úvod se můžeme dětí zeptat, co si představují pod pojmem ekologie. Děti se s ním dnes často setkávají, proto si jej budou chtít ujasnit. Následně si z těchto představ společně vytvořte definici ekologie a pak ji porovnejte s oficiální definicí (= věda, jež se zabývá popisem, analýzou a studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím). Pokud chcete vyučovat dohromady například téma dopravy a zároveň životního prostředí, nebojte se děti konfrontovat se složitými otázkami typu „Jak můžete svoji dopravu učinit šetrnější k přírodě?“ nebo „Jak by lidé fungovali, kdyby měli jenom jízdní kolo?“. Složité otázky pomáhají uvažovat nad problémem komplexněji a stejná motivace tak na děti může působit i v příbuzných tématech.

Komplexnost a jednoduchost

Možná někoho napadne: „Komplexní přístup a složité otázky? To děti zahltíme“. Vysvětlujme problematiku životního prostředí komplexně, avšak jednoduše. Obvykleje možné vyhnout se odborným termínům. Vyžaduje to však přípravu výkladu, neboť v průběhu výuky nezbývá čas přemýšlet nad vhodnými alternativami odborných termínů. Lekce s co nejmenším počtem odborných termínů bude dětmi vítána. Pozornost, kterou by děti vyčerpaly na učení se nových slovíček – odborných termínů, můžeme využít na komplexní zařazení tématu.

Reálný dopad

Ať už je vaše vnější hranice komplexního přístupu k životnímu prostředí jen česká krajina nebo třeba celá planeta Země spolu s Měsícem a Sluncem, vždy narazíte na globální problémy. Zde je potřeba děti vzdělávat, ale nevyděsit, neboť citlivější osoby mohou vnímat svoji existenci jako klíčovou součást globálních problémů. Ať už se tzv. environmentální žal dostaví u celé třídy nebo jen u některých jedinců, doporučuje se preventivně nabídnout způsoby, jak se s ním vyrovnat.

Pomohou činnosti s reálným dopadem na okolní prostředí, ve kterých jsou děti zapojeny aktivně a dobrovolně. Děti jsou tak dále motivovány. Zkusili jste se zapojit do akcí Ukliďme Česko jako dobrovolníci nebo dokonce úklid zorganizovat? Pak celá třída vyzkoušejte alespoň pro jednu cestu do školy některý CO₂ neutrální způsob dopravy. Nebo se ve třídě dohodněte, že nebudete používat jednorázové lahve na pití a místo igelitových sáčků na svačinu budete mít svačinové boxy…

Praxe pro život

Řada uznávaných pedagogů – včetně otce moderní pedagogiky J. A. Komenského – se shoduje, že (nejen) děti se nejvíce naučí prožitkem praktických aktivit, než z teoretického výkladu. Jak zmínil německý skladatel a pedagog Carl Orff: „Povídej – zapomenu. Ukaž – zapamatuji si. Vyzkoušejme – porozumím“. Možná budete překvapeni, kolik výuky z teoretické části můžete přesunout přímo do praktické. Touto cestou kráčí přední západní školy, které tu trochu nezbytné teorie dokonce umisťují až po praktické části. A s úspěchem.

Silná a dlouhodobá motivace je vnitřní, zejména ta, na kterou slyší náš tzv. krokodýlí mozek (centrum zachování druhu, bezpečnosti a dýchání). Ukažte dětem na několika příkladech, jak jim může být daná aktivita v blízké budoucnosti užitečná. Hledejte aktivity, které jsou důležité pro život ne vaší generace, ale zejména pro život generace právě vzdělávané. Z nich vyberte jen ty aktivity, které vás baví a jste s nimi v souladu. Jen tak můžeme být vzorem a  vyžadovat po dětech ekologičtější způsob života, protože:  „Nedědíme Zemi po našich předcích, nýbrž si ji půjčujeme od našich dětí“ (S. A. Exupéry). Děti vaši motivaci vycítí a o to bude snazší je zapojit. Přípravu pomůcek přenechejte pokud možno dětem. Budou si aktivity více vážit, tedy lépe se zapojí, déle udrží pozornost, dodrží pravidla hry atd.

Oživení a vcítění

Lekci vždy osvěží tematická básnička, písnička, jazykolam, pranostika či spojení s tradicí. Děti vtáhnete mnohem více do děje, pokud se vcítíte do života organismů pomocí tělesného cvičení (skákej jako žába), personifikace (šeptej jako strom) a dramatizace. Také pak snáze pochopí, že každý tvor má své místo na Zemi. Šlo to a stále jde i bez nástrojů virtuální či rozšířené reality. Hledejte podobnosti mezi lidskou společností a přírodním společenstvím rostlin, včel, mravenců apod. Využijte přátelské maskoty, mohou to být oblíbené pohádkové postavy, vlastnoruční maňásci nebo třeba stromy s obličejem vytvořeným na kmeni (v případě bylinek ve třídě na květináči).

3R na závěr: Rekapitulace, Reflexe, Rozloučení

Na konec je potřeba zařadit závěrečný kruh, kde se provede reflexe aktivit i spolupráce ve skupině. Pokárání je příjemnější mezi 4 očima, chválení se lépe poslouchá s obecenstvem. Při reflexi si porozumění tématu ověřte (namísto písemky) tak, že vzdělávací cíl děti převypráví vlastními slovy další učitelce, kuchařce či školníkovi. Z hlediska posílení kladného vztahu k přírodě však nejdůležitějším cílem není, zda děti pochopily, co se dělo, ale jak se na daném místě či v dané roli cítily. Tedy cílem je probuzení úcty k přírodě, a aby se do ní rády vracely, musí z ní odcházet s dobrým pocitem.

Výše zmíněné problematice se podrobněji věnuji na svých environmentálních vzdělávacích programech, čímž vás na jejich realizace srdečně zvu.