EKO1) Trendy v environmentálním vzdělávání ČR

Vítejte u prvního článku z řady Environmentální vzdělávání v MŠ a na 1. stupni ZŠ. Společně poodhalíme několik témat environmentálního vzdělávání ČR, která jsou v módě.

Environmentální vzdělávání má v ČR dlouhou tradici, výrazný rozvoj však v Česku zaznamenalo až koncem 90. let. Tehdy jsme začali častěji slýchávat o nově otevřených ekologických centrech, s nimi o ekologických stavbách a o ekologických produktech v ekologických obchůdcích. Se vstupem ČR do Evropské unie se otevřela možnost čerpání nemalých dotací – již nejen z tuzemských ministerstev (zejména MŠMT a MŽP), ale velkorysé částky z EU a norských fondů určené mimo jiné na podporu environmentálního vzdělávání. Tento vítr do zad cítíme dodnes, a přestože postupně slábne, stále stojí za spoustou projektů, které by jinak nevznikly. Nebo snad ano?

Klimatické vzdělávání

Davové nadšení z BIO produktů jakoby pominulo, to hlavní však dotace do environmentálního vzdělávání splnily. Vytvořila se minimálně jedna generace, která se zajímá, jaký vliv na životní prostředí má to, v čem chodí, co jí, čím jezdí a podobně. Tedy jsou u ní často skloňované pojmy jako udržitelnost, zerowaste, lokální produkty, CO2 neutralita, fairtrade, FSC a další certifikace. Což je zásadní, neboť pro tuto generaci nekončí hranice pojmu „životní prostředí“ na hranicích Česka či střední Evropy, ale vnímají ho globálně, protože jen tak mohou ohleduplnost k budoucím generacím myslet vážně. Důkazem, že v environmentálním vzdělávání ČR je globální pohled aktuální, může být mnoho nových publikací a projektů podpořených MŽP anebo MŠMT, které se zabývají závažným globálním problémem, a tím je změna klimatu. Trendem již naštěstí dávno není jen klimatickou změnu definovat, měřit a adaptovat se na ni, ale také o ní umět vyučovat srozumitelně a v souvislostech. Kdy, proč a jak zařazovat klimatické vzdělávání do výuky, co je to environmentální žal nebo jaké jsou mýty o klimatu se dozvíte v portálu Učím o klimatu, v e-publikaci Klima se mění – a co my?, v knize Klima je příležitost, na stránkách projektu Fakta o klimatu nebo na mých environmentálních vzdělávacích programech pro pedagogy ZŠ (dříve odděleně v rámci programu Klimatické vzdělávání na 1. stupni ZŠ).

Odpady: SWAP, upcyklace a zerowaste

S problémem klimatické změny se pojí i rozvoj činnosti člověka. Dříve se mluvilo o trvale udržitelném rozvoji, poté spíše jen o dlouhodobě udržitelném rozvoji, neboť se nemůžeme trvale rozvíjet na planetě s omezenými zdroji. Nyní se začíná objevovat názor, že než zdroje planety jsou spíše omezení lidé, kteří ji obývají. Že se přece můžeme rozvíjet v rovině nejen ekonomické a technické, ale především v rovině sociální a environmentální. Činnost člověka obvykle doprovází vznik nebezpečného, nebo alespoň obtížně rozložitelného, odpadu. V tom je tento živočišný druh specifický. Člověk je však rozumný a tak mu začíná docházet, že údolí se nemohou donekonečna zavážet směsným a nebezpečným odpadem. A tak přichází s recyklací. V recyklaci jsme jedni z nejlepších v Evropě. Materiály však recyklací postupně ztrácejí na kvalitě a celé to stojí nemalé energetické nároky na třídění a samotnou recyklaci. Vyšší úrovní odpadového hospodářství je odpad upcyklovat – využít ještě k hodnotnějšímu účelu, než byl předtím, kdy jsme ho nazvali odpadem. Nejvyšší úrovní je vzniku odpadu předcházet, žádný nevytvářet nebo-li zerowaste. V civilizaci, do které se narodíme, je těžké nevytvořit žádný odpad. Tedy pokud nějaký odpad vytvoříme, z(vermi)kompostujeme ho a pokud není vhodný do (vermi)kompostéru, upcyklujeme jej. Jak s tímto trendem naložit ve vzdělávání a jak upcyklovat se dozvíte v samostatném článku.

Precizní zemědělství

Již zde bylo zmíněno o ekologických potravinách. Jejich předpokladem je ekologické zemědělství. Často ho lidé zaměňují s dalším trendem – precizním zemědělstvím, což není totéž. Precizní zemědělství je přístup, ve kterém přistupujeme k poli nejen jako celku, ale jako k celku z mnoha částí, z nichž každé přizpůsobujeme množství hnojiva, osiva či ochranných prostředků a podobně. A ideálně to vše s individuálním načasováním. Již mnoho let je tento přístup praxí i v Česku. Jeho rozvoj způsobilo zejména využití dat z přesných polohových systémů (například RTK s přesností 2 cm), bezpilotních letounů, nejnovějších satelitů s multispektrálním snímkováním a zemědělské techniky, která dokáže tyto vstupy bezdrátově přijímat a automaticky zpracovávat. V některých případech dokonce sama jezdí po poli bez potřeby posádky.

Přes dotace, precizní zemědělství a srozumitelné informace o klimatické změně či o využití odpadů stále nalezneme mnoho šedých skladů a domů, které se staví na úrodné půdě. Okolo těchto domů často jezdí po rovném golfovém trávníku robotické sekačky, které majitelé sledují online ze svých jachet kdesi v oceánu. Naštěstí trendem začínají být i přírodní zahrady, které se objevují nejen okolo ekocenter, ale i u rodinných domů. O přírodních zahradách nebo třeba o mobilních aplikacích, které můžete k zahradním ekohrátkám využít, se zmiňuji v rámci svých vzdělávacích programů (dříve pod názvy: Přírodovědné činnosti ve školní družině, Ekohry v mateřské škole, Využití ICT při přípravě a realizaci výuky v MŠ anebo Tipy, triky do digitální výuky přírodovědných předmětů).